Na počátku – ukázka, tuto stránku prosím nesdílet. Děkuji
Hezký den, vítám vás u prvního dílu seriálu nazvaného Připravme se na Vánoce. Každý den vám chci nabídnout zamyšlení nad kouskem biblického textu, někdy kratším, jindy delším. Zvu vás k tomu, abyste nad textem rozmýšleli sami a aby vám mé myšlenky posloužily jen jako odrazový můstek pro vaše vlastní uvažování. Některé biblické oddíly jsou delší a nebudu je číst celé, a tak bude skvělé, pokud si najdete čas a přečtete si je sami.
A jak jinak začít než slovem, které mluví o počátku. Dnešní text je z první kapitoly Janova evangelia, verše 1 až 5 a poté verše 14 až 18. Budu ho číst z Českého ekumenického překladu (ČEP), ze kterého pocházejí i všechny další citované biblické pasáže.
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
Pokud jste měli někdy příležitost přečíst celou Bibli, nebo alespoň její začátek, možná vás trkne do očí nápadná podobnost s prvním veršem Bible, který zní „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1 ČEP)
Jan v tomto oddílu představuje Boha a mimo jiné ho přirovnává ke slovu a ke světlu. Slovo. Pomocí slova něco sdělujeme, o něčem informujeme, něco pojmenováváme. Bůh na začátku tvořil svým slovem. Bůh řekl a stalo se. V tom je obrovský rozdíl mezi námi a Bohem. Když my něco řekneme, tak to někdo musí udělat, případně si to musíme udělat my sami. Bůh však řekl a stalo se.
Jan Boha připodobňuje také ke světlu. Světlo známe. Ukazuje nám cestu tmou, ale také odhaluje skutečnost. V přítmí někdy tušíme, co je okolo, jak to vypadá, ale když si na to posvítíme, tak poznáme skutečnost. Bůh je světlem, které nás může vést, ale je také světlem, které odhaluje pravdu o nás, o druhých i o světě. Zároveň Bůh není ten, kdo stojí někde v dáli a tu a tam baterkou zasvítí na něco a řekne, to je špatně, ale přichází mezi nás. Vtělil se, nikoli v malý drobnolistý kvítek, ale v malé dítě, v lidské tělo, v syna s velkým S. V Syna plného milosti a pravdy, který dává milost lidem.
Kdo je to věčné Slovo, Bůh přicházející mezi nás, onen Syn plný milosti a pravdy, ve kterém Jan zvaný Křtitel poznal někoho většího než on sám, někoho, kdo je od počátku, kdo je Bůh?
Ježíš Kristus je ten, skrze kterého se stala milost a pravda, jak čteme v 17. verši. Ježíš Kristus je ten, který je od počátku, který byl u stvoření světa, jak o tom napsal apoštol Pavel: všechno je stvořeno skrze něho a pro něho (Ko 1,16b ČEP).
Ježíš přináší pravdu i milost. Bůh nelakuje na růžovo lidskou špatnost, sobectví, hřích, ale nazývá je pravými jmény. Již skrze Mojžíše ukázal, co se mu líbí a co ne. I mnozí nevěřící lidé se odkazují na Desatero, součást Mojžíšova Zákona. Bůh je stejný a jako se mu některé věci nelíbily už za časů Mojžíšových, tak se mu nelíbily na přelomu letopočtu a nelíbí se mu ani dnes. Bůh však přichází ne proto, aby nás odsoudil, ale aby nám přinesl milost. Přichází na svět, aby nakonec umřel místo nás.
Zanedlouho budeme slavit Vánoce a připomínat si, že Bůh přišel na svět v podobě malého dítěte, syna. V podobě Ježíše Krista, který je Slovem i světlem.
Položme si tu základní otázku. O čem nebo o kom jsou naše Vánoce? Je to o shonu, stresu nebo naopak o rodinné pohodě? O stromečku, dárcích nebo o chvílích strávených s blízkými lidmi? Nebo ještě o někom víc, o Ježíši, Božím synu, Bohu samém?
Pokud jsme křesťané a věříme, že Ježíš je Bůh, který přišel na svět, ptejme se sami sebe, nakolik Ježíš ovlivňuje naše typické prosincové dny, dny Adventu. Zveme ho do našich denních starostí a povinností nebo ho zabalíme do adventního svícnu a jesliček v betlémě? Dovolíme mu, aby svítil do našeho života a pojmenovával věci pravými jmény nebo raději některé věci skrýváme před druhými, před Bohem a někdy dokonce i před námi samými? Řídíme se Božím světlem a Božím slovem, jako se loď řídí podle světel majáku? Nebo usilujeme svůj život vést sami?
Ať už to máme jakkoli, zeptejme se Ježíše, zda nás náhodou nevolá k tomu, abychom letošní Advent strávili více v jeho blízkosti. Tolik dnešní přemýšlení, děkuji za pozornost a pokud vás tento seriál zaujal, budu rád, pokud ho jakýmkoli způsobem podpoříte. Stačí se o něm zmínit svým přátelům, nasdílet ho na některou ze sociálních sítí nebo se s někým podělit o nějakou myšlenku, která vás oslovila.