Hezký den, vítám vás u dalšího dílu podcastu Připravme se na Vánoce. Jako i v minulých částech, tak i dnes chci přemýšlet nad biblickým textem, který se nějakým způsobem vztahuje k příchodu Ježíše Krista na tento svět. Chci vás pozvat k tomu, abyste nejen četli, ale sami nad daným textem přemýšleli a hledali, co znamená pro vás osobně, co vám může říci do letošního Adventu.

V minulém díle jsem psal o tom, že anděl Gabriel oznámil mladé svobodné dívce jménem Maria, že počne a porodí dítě, kterému dá jméno Ježíš. Dnešní text na něj navazuje, budu číst z Lukášova evangelia, 1. kapitoly, verše 39-45, v Českém ekumenickém překladu (ČEP).

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

Dnešní text časově zapadá mezi druhý a třetí díl tohoto seriálu, tedy do období, kdy Mariina příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna, přesně podle toho, jak jejímu muži Zachariášovi zvěstoval anděl.

Alžběta několik měsíců tajila své těhotenství a my nevíme, zda Marie se o jejím těhotenství dozvěděla teprve od anděla Gabriela nebo to věděla již předtím, než slyšela jeho slova: „Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.“ (Lk 1,36 ČEP)

Tak či tak se Maria vydala na cestu, aby se potkala s ženou, která měla stejný osud jako ona sama – byla těhotná po Božím zásahu. Bible nám neříká, z jakého důvodu se za Alžbětou vydala, ale myslím, že si to můžeme domyslet. Pokud prožijete Boží dotyk, nějaké neobvyklé Boží jednání ve vašem životě, za kým půjdete? Nejspíše za někým, o kom víte, že vám porozumí, za tím, kdo prožil něco podobného. Možná Marie hledala spřízněnou duši, se kterou by se mohla sdílet o svých obavách, někoho, s kým by se mohla poradit. Přece jen být svobodná a těhotná tehdy nebylo nic obvyklého. Naopak Marii hrozilo za smilstvo ukamenování. Přece člověk neotěhotní jen tak, ne?

Věřím, že to, co Marie uslyšela, když přišla k Alžbětě, pro ni muselo být jako balzám na duši. Než stačila Alžbětě cokoli říct, ona sama již v Duchu svatém vše ví. Pro Marii to muselo být obrovským povzbuzením a ujištěním o Božím vedení celé situace, když zjistila, že Alžběta nadpřirozeně ví, co se stalo, když naplněna Duchem svatým zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.“

Alžběta nejen věděla, že Marie je těhotná, byť to na ní ještě nemohlo být vidět, ale zároveň věděla, že ten, koho Marie nosí pod srdcem, bude výjimečný: Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?

Zvláštní slova, matka mého Pána. Alžběta v Duchu svatém potvrzuje to, co Marie slyšela nedávno od anděla. To, že dosud nenarozené miminko bude Pánem, králem, vládcem. Dokonce i Alžbětino nenarozené dítě radostně zareagovalo na to, že na svět přichází někdo větší než on sám, jak jsme četli: Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.

Už toto muselo být pro Marii potvrzením toho, že se jí to nezdálo, že neblázní, že to celé není nějaký blud. Navíc Alžběta zmiňuje další věc, kterou nemohla vědět, že Marie uvěřila slovům, která od anděla uslyšela: A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.

Každý z nás někdy prožívá pochybnosti a dobrou zprávou je, že Bůh si někdy používá druhé lidi k tomu, aby nás ujistil o tom, že to, co jsme přijali, je doopravdy od něho, že to není náš výmysl. Nebo někdy právě naopak nám skrze druhé lidi ukáže náš omyl, to, že žijeme ve vlastní představě nebo bludu. A zároveň je skvělé, že i my sami se můžeme stát Božím nástrojem proto, abychom někoho jiného povzbudili na jeho cestě, v jeho zápasech nebo naopak byli tím, kdo pomůže druhému uvidět jeho omyl.

Na příběhu Marie a Alžběty vidíme, jak důležité je nejít životem sami, ale být obklopeni druhými lidmi, zejména takovými, kteří znají Boha, jsou mu blízko a jsou ochotni sdílet svůj život a to, co přijali s druhými.

Přeji nám všem, abychom v tomto adventním čase nebyli sami, ale abychom aktivně vyhledali někoho, s kým budeme moci mluvit o životě, o tom, co prožíváme my a co on nebo ona. Třeba zažijeme nejen souznění duší, ale také budeme jeden pro druhého nástrojem, který si Bůh použije pro svou slávu.

Děkuji za pozornost, děkuji, že jste dočetli až sem a těším se u dalšího dílu. A jako vždy, budu rád, pokud se s někým podělíte o cokoli, co vás dnes zaujalo nebo někomu jen dáte tip na tento seriál.