Hezký den, vítám vás u dalšího dílu seriálu Připravme se na Vánoce. Mým cílem je nám všem pomoci se v tento předvánoční čas více soustředit na Boha, a to skrze přemýšlení nad biblickými texty, které souvisí s příchodem Ježíše Krista na zem.

Včera jsem psal o začátku 2. kapitoly Lukášova evangelia, tedy o narození Ježíše. Dnes budu pokračovat verši 8. až 14., které popisují známý příběh s pastýři a anděly. Poslechněte si ho v Českém ekumenickém překladu (ČEP).

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Když se dnes někomu známému narodí potomek, tak se to dozvíme z internetu, televize, rádia nebo jiných médií. Marii a Josefovi se narodil Ježíš, zachránce, král, pán, a to v tichosti a ústraní. Nicméně Bůh se postaral o to, aby tato událost nezůstala bez povšimnutí – poslal anděla, aby oznámit lidem tuto radostnou událost. Ale neposlal ho ani do chrámu v Jeruzalémě, ani do královského paláce, ale někam na kopce, kde pastýři pod širým nebem hlídali stáda ovcí.

Pastýř bylo v té době podřadné povolání, nicméně Bůh si vyvolil právě pastýře, aby oni byli těmi prvními, kdo se dozví o tom, že Bůh změnil běh dějin. Boží způsob záchrany je jiný, než jaký bychom vymysleli my lidé. Apoštol Pavel napsal v 1. listu do Korintu tato slova: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (1K 1,26-29 ČEP)

Narodil se Ježíš – Zachránce, Spasitel světa, který přišel na svět proto, aby zemřel na kříži místo nás. Zpráva Bible o záchraně je trochu bláznivá a proti duchu dnešní doby, která klade velký důraz na výkon, postavení atd. Cesta k Bohu vede ne skrze naše snažení, dobré skutky, ale skrze vyznání všeho špatného a důvěru v dostatečnost Ježíšovy oběti.

A to je radostná zpráva pro každého člověka, jak o tom mluvil i anděl: zvěstuji vám velikou radost. Ne každý člověk je schopen podávat úžasné výkony, vykonat nějaké poutě nebo jiné náboženské úkony, ale každý člověk může přiznat svou nedokonalost, hřích a přestat spoléhat na sebe a místo toho se spolehnout na Ježíše a jeho oběť.

Dnešní text končí chválou Bohu, jásotem andělů, kteří zvěstují, že Bůh má v nás lidech zalíbení. Ježíš jednou řekl: „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (L 15,7 ČEP) Bůh a nebe se radují nad každým člověkem, který činí pokání, odvrací se od zlého a dává se smířit s Bohem. Andělé jásají, protože tehdy, když se narodil Ježíš, se nám o krok přiblížila možnost smířit se s Bohem.

Pastýři, kteří se starali na kopcích o ovce, byli tedy prvními lidmi, kteří se dozvěděli o tom, co Bůh učinil. Je zajímavé, že později se Ježíš připodobňuje právě k pastýřům, jak o tom čteme v 10. kapitole Janova evangelia. Přečtěte si doma tu kapitolu celou, já dnes budu číst jen verše 11 až 18, ve kterých Ježíš říká toto:

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10,11-18 ČEP)

Již jsem o tom psal včera i dnes, že Ježíš se za nás obětoval, zemřel na kříži, abychom my měli život.

A to je přece opravdu radostná zvěst, o které mluvil i anděl, že?

Dobrý pastýř se obětuje za ovce, což je protipólem lidského sobectví, kdy nám jde o nás samé. Ptejme se Boha v tomto adventním čase, zda se náhodou nepotřebujeme učit něčeho se vzdát ve prospěch druhých nebo ve prospěch Božího království.

Přeji vám všem, i sobě, abychom nejen v tomto vánočním čase prožívali radost z toho, co pro nás Bůh udělal a stále dělá. Kéž se nám daří všímat si v tomto čase dobrých věcí, být za ně vděčni a vzdát chválu Bohu, dobrému pastýři a štědrému dárci.

To je konec dnešního přemýšlení. Jako obvykle budu rád, pokud se o tuto epizodu nebo nějakou myšlenku z ní podělíte s lidmi ve vašem okolí. Pokud to uděláte, umožníte i jim se zamyslet nad tím, že přicházející Vánoce jsou radostným svátkem, a to ne primárně díky dárkům, volnu, návštěvám, ale díky tomu, že Bůh dal svého jednorozeného syna, abychom byli vírou v něj zachráněni pro věčnost.