Hezký den. Vítám vás u dalšího dílu seriálu Připravme se na Vánoce. Jeho cílem je povzbuzení k tomu, abychom v tomto adventním čase více přemýšleli nad Biblí, konkrétně nad texty, které se týkají příchodu Ježíše Krista na tuto zem.

Včera jsem psal mj. o Simeonovi, který dokázal v malém Ježíškovi, přinášeném do chrámu, rozpoznat Mesiáše, Zachránce, Spasitele. Jenže ne každý dokázal v malém Ježíši vidět Božího syna, stejně jako to mnozí nedokázali ani když byl dospělý, kázal, uzdravoval a konal jiné zázraky. Stejně tak i dnes mnozí lidé nevidí v Ježíši nikoho víc než jen učitele moudrosti.

Dnes budu číst 53. kapitolu knihy Izajáš, v Českém ekumenickém překladu (ČEP), která mluví o různých pohledech na Mesiáše.

Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Již jsem v úvodu řekl, že na rozdíl od Simeona mnozí lidé v Ježíše neuvěřili. Prorok Izajáš mluvil o některých důvodech, proč lidé odmítnou Mesiáše. Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Kdyby byl Ježíš zachránce, Boží syn, sám mocný Bůh, určitě by se nenarodil v chudobě, ve stáji, ale v paláci! Kdyby byl Ježíš Boží syn, nebyl by ukřižován. To je naše lidské přemýšlení. Moc, majetek, úcta a důstojnost patří k sobě. Ale Ježíšovo narození v bídě? Ježíš zbičovaný, poplivaný, přibitý na kříž? To nebude král, vždyť nemá vzhled ani důstojnost. Byl v opovržení (lidé i vojáci se mu smáli), kdekdo (i jeho učedníci) se ho zřekl, muž plný bolestí, … jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář.

Takto se na Ježíše dívali mnozí jeho současníci.

Jenže prorok Izajáš ukazuje Boží pohled na věc. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

Ježíš sestoupil z nebe, z blízkosti nebeského Otce, na zem, do chudoby, do oddělení od Boha Otce, kvůli nám. Jenže to my lidé jsme nevěrní, konáme nepravosti a tohle vše nás odděluje od Boha. My lidé zasloužíme Boží odsouzení za to, že ho zavrhujeme a k lidem okolo sebe se mnohdy chováme přezíravě, krutě, někdy až nelidsky. Bůh má plné právo nás odsoudit, ale on se rozhodl to neudělat. Místo toho poslal na svět Ježíše, aby on byl proklán a zmučen kvůli tomu, co jsme spáchali. Ježíš přišel, aby přijal trest, který si zasluhujeme my, a tak nám přinesl pokoj, uzdravení vztahů mezi lidmi i mezi námi a Bohem.

Ježíš to z lásky k nám podstoupil, byť musel zaplatit tu nejvyšší cenu – smrt na kříži. Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

Často si přejeme radostné a pokojné Vánoce. Je to dobré přání. Můžeme a máme prožívat radost z toho, že Ježíš přišel na svět, že Bohu za to stojíme. A k tomu můžeme prožívat radost a vděčnost za vše další, co nám Bůh dává i za to, co dostáváme od druhých. Přejeme si pokoj. Díky Ježíši můžeme prožívat pokoj navzdory nepokojnému času. Ten pravý pokoj plynoucí z toho, že je nám odpuštěno, pokud o Boží odpuštění stojíme a požádáme o něj. Prožíváš dnes hlubokou radost a pokoj? Pokud ne, požádej Boha o to, aby Tě naplnil radostí a pokojem. Bude-li potřeba, přidej k tomu také vyznání všeho zlého, co je ve Tvém životě a doplň to prosbou za odpuštění. Mesiáš přišel, aby položil svůj život za naše viny, jak jsme dnes četli. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.

Dnešní text končí nadějnými slovy: Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Jaká neskutečná Boží matematika. Jeden zemřel za mnohé. Ježíšova oběť přináší spravedlnost, odpuštění, nový život všem, kdo v něho uvěří.

Jsme na konci dnešního přemýšlení, které chci zakončit otázkou. Kým je pro Tebe Ježíš?

Děkuji, že jste dočetli až sem a budu moc rád, když se o dnešní díl, nebo o některou myšlenku z něj, podělíte s lidmi ve svém okolí.

Těším se zítra u dalšího dílu.