Hezký den, vítám vás u osmého dílu seriálu Připravme se na Vánoce, ve kterém přemýšlím nad biblickými texty, které se vztahují k narození a službě Ježíše Krista. A jako vždy, i dnes je mou výzvou pro vás, abyste se k biblickému textu vrátili a rozmýšleli nad ním vy sami.

Naposledy jsem psal o tom, jak těhotná Maria přichází ke své příbuzné Alžbětě, která ji v Duchu svatém ujistí o tom, že to, co se děje, je opravdu dílo Boží. Dnešní text zachycuje Mariinu reakci. Budu číst z 1. kapitoly Lukášova evangelia, verše 46 až 56 v Českém ekumenickém překladu (ČEP).

Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Nevíme, co přesně se honilo Marii hlavou, když přicházela k Alžbětě, ale víme, jak reagovala na to, co od Alžběty slyšela. Maria reaguje radostným chvalozpěvem. Její myšlenky, které byly pravděpodobně plné obav a starostí o to, jak má Alžbětě a vůbec druhým říct o tom, co se ji přihodilo, jaká bude její reakce a vůbec, co si počne, jsou najednou ty tam. Maria se už nesoustředí na sebe, své obavy a potíže, ale na Boha. Ve svém chvalozpěvu, který známe také pod názvem Magnificat, vyznává, jaký je Bůh. Mocný, svatý, milosrdný, silný, jednající, pečující, pamatující. To jsou charakteristiky popisující jaký je Bůh, ale Maria mluví také o tom, kým je Bůh pro ni. Je jejím spasitelem, zachráncem, neboť i ona sama potřebuje Boží pomoc, ale také tím, kdo se sklonil k ní osobně.

Můžeš stejně jako Maria vyznat, že Bůh je Tvůj zachránce, ten, kdo je přítomný ve Tvém životě?

Je zajímavé si povšimnout, že Maria se primárně nesoustředí na sebe, ale na Boha. Pokud jsme křesťané a modlíme se, vzýváme Boží jméno, co převažuje? Pohled na Boha, chvála jemu, připomínání si jaký je, touha po něm samém a po růstu jeho království? Nebo my, naše starosti, prosby za věci pozemské?

Přeji vám i sobě, abychom uměli v každé situaci odhlédnout od sebe a nad vším, co se nám děje, vidět mocného, věrného a svrchovaného Boha. Přeji nám všem, aby naše modlitby a chvály byly více zaměřené na to, kým je Bůh než na to, co zrovna prožíváme my.

Když Maria chválí Boha, většina jejich slov nějak odkazuje nebo přímo cituje starozákonní texty, ať již ze Žalmů, knihy Jób, 1. Samuelovy nebo z Genesis, první knihy Bible. V úvodu se Maria odkazuje na neplodnou Chanu, jejíž zoufalou a odvážnou modlitbu za syna Bůh vyslyšel a dal jí počít dítě, ze kterého vyrostl velký prorok Samuel. Ve druhé kapitole 1. knihy Samuelovy čteme ve verších 1 a 2: Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh.“ (ČEP) Můžeme si v této souvislosti položit otázku, jak moc známe Bibli my, a hlavně jak moc ovlivňuje náš život, naše hodnoty, náš pohled na Boha i naše modlitby? Máme přečtenou celou Bibli či alespoň Nový zákon? Nebo z ní známe jen pár příběhů?

Marie vyznává, že se k ní Bůh sklonil v jejím ponížení, když říká „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Jak Chana, tak Maria čelily ponížení, byť jiného druhu. Chana trpěla tím, že nemohla mít dítě a druhá manželka jejího muže ji to dávala pořádně „sežrat“, jak by se lidově řeklo. Maria věděla, že i ona se bude muset vyrovnat s ponížením, když se navrátí ke svému snoubenci Josefovi a on zjistí, že je těhotná a bude velmi dobře vědět, že nikoli s ním. Marie měla plné právo se bát reakce nejen Josefa, ale i lidí okolo. Přesto vyznává spolu s Chanou, že se raduje a jásá, protože Bůh je mocný Bůh, je s ní a učinil veliké věci.

Zároveň Mariin chvalozpěv zjevuje naději pro chudé a vůbec pro Izrael, kterého čeká naplnění mnohých zaslíbení. Tímto příslibem Maria zjevuje Boží věrnost, to, že Bůh v jejím synu Ježíši naplní zaslíbení, která dal před mnoha staletími Abrahamovi a jeho potomkům.

Dnešní text končí takto: Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Maria našla v Alžbětě spřízněnou duši, načerpala posilu, nicméně nakonec se musela vrátit domů a čelit realitě setkání s Josefem a dalšími lidmi. A právě na to, jak reagoval Josef, se podíváme v dalším díle.

Přeji vám hezký zbytek dne a jako vždy vás chci poprosit, abyste nejen sami přemýšleli nad dnešním textem, ale abyste také dali vědět lidem z vašeho okolí o tomto seriálu nebo se jen podělili o nějakou myšlenku, která vás oslovila.

Těším se u dalšího dílu.