Hezký den, vítám vás u čtvrtého dílu seriálu Připravme se na Vánoce. Cílem tohoto seriálu je povzbuzení k tomu, abychom v  adventním čase rozmýšleli nad biblickými texty, které se nějakým způsobem pojí k vánoční zvěsti.

Včera jsem psal o tom, jak se manželům Alžbětě a Zachariáši na stará kolena zázračně narodil syn a že si lidé kladli otázku „Čím toto dítě bude?“ (Lk 1,66, ČEP)

Dnešní text bezprostředně navazuje na včerejší příběh, jsou to verše 67 až 80 z 1. kapitoly Lukášova evangelia, v Českém ekumenickém překladu (ČEP).

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Na úvod bych rád podoktl, že dnešní příběh se odehrává ještě před Ježíšovým narozením, několik desetiletí před Letnicemi, během nichž byl Duch svatý seslán lidem. Takže naplnění Duchem svatým byla tehdy vzácná, spíše jednorázová věc. Nicméně Bůh se rozhodl prorocky promluvit skrze Zachariáše a také tímto způsobem poodhalit lidem odpověď na jejich otázku, čím bude Jan.

Včera jsme četli o tom, že když se Zachariášovi vrátila po několika měsících řeč, tak chválil Boha. I toto jeho prorocké slovo začíná chválou Hospodina, Boha Izraele. Zároveň se Zachariáš dívá očima víry, protože Boha chválí ne za to, co se mu právě stalo a co všichni viděli, tedy za zázračně vyslyšenou modlitbu a narození jejich syna, ale za něco, co se sice již stalo, ale ještě to není vidět. Chválí Boha za to, že navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna.

Pokud znáte Bibli, tak víte, kde byl v té době onen zaslíbený mocný spasitel, zachránce. Teprve se vyvíjel v děloze své matky, která tou dobou prožívala radosti a starosti všech těhotných žen na rozhraní prvního a druhého trimestru. Podle tabulky, kterou lze nalézt na internetu, mohl být tento spasitel zhruba tak 5 až 7 centimetrů veliký, měřeno od temene ke kostrči.

Přesto Zachariáš chválí Boha s vědomím, že proces Božího navštívení a vykoupení Božího lidu už započal a že ho Bůh také dokončí, byť to zatím není vidět. Zachariáš byl kněz, a tedy znal dobře texty Starého zákona. Věděl o Božích zaslíbeních a veden Duchem svatým dokázal rozpoznat, že Boží slovo se naplňuje právě tady a teď. Mnozí z nás známe Bibli, víme, co Bůh řekl, co je správné. Přesto potřebujeme i my, aby nám Duch svatý ukázal, kdy se to které Boží slovo týká našeho života, abychom nejen slovo znali, ale dokázali ho v pravý čas vztáhnout na vlastní život a zařídit se podle něho. Naštěstí dnes žijeme v době po Letnicích, Duch svatý byl dán každému křesťanu, a tak by to mělo být normální, že nás Duch svatý skrze Bibli potěšuje, napomíná, vybízí k něčemu nebo nás někam směřuje. Vnímáš, že Bůh k Tobě mluví skrze Bibli, ať už jsi křesťan nebo ne? Je to tvá čerstvá zkušenost nebo to bylo už dávno, kdy Boží slovo naposledy sedlo právě do tvé situace?

Zachariáš tedy chválí Boha za to, že naplňuje svou svatou smlouvu, že Izraeli dá, aby vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu si mohli užívat blahobytu, dělat si co chtěli, prožívali ráj na zemi? … Tohle tam nečteme. Bůh nás zachraňuje ne proto, abychom mohli realizovat všechny své plány, ale abychom jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

Nečekáme však někdy od Boha něco jiného? Aby nám umetl cestičku? Aby se nám dobře dařilo? Aby… Pokud to tak je, můžeme být zklamání, protože Bůh se o nás sice stará, ale rozhodně nám neslibuje nebe už tady a teď. Díky Bohu žijeme v zemi, kde máme mír, kde se nemusíme neustále bát o svůj život. Využíváme této situace k tomu, abychom Boha ctili zbožně a spravedlivě?

Po úvodní chvále se Zachariáš vrací k svému synu. Je si vědom toho, že Jan není oním spasitelem, ale prorocky vyznává, že přesto má Jan velký úkol – ukázat lidem na jejich hříchy a připravit cestu Zachránci, Vykupiteli. Bohu samému, který přichází jako světlo, které svítí do temných oblastí našich životů, našich strachů a obav, beznaděje, zoufalství, a dokonce i stínu smrti. Dovolil jsi Bohu, aby posvítil do Tvého života? Nechal jsi ho, aby Tvé kroky vedl na cesty pokoje?

Pokud ano, tak chval Boha a děkuj mu za odpuštění hříchů. V opačném případě zvaž, zda není tento adventní čas nebo právě dnešek tím dnem, kdy bys to měl udělat.

Co říct závěrem? Přeji vám pokojný adventní čas, schopnost vidět věci Božíma očima a ať se vám daří vést život oslavující Boha. Pokud vás dnešní díl zaujal, nenechte si to pro sebe a dejte o tomto seriálu vědět dalším lidem okolo vás nebo ve vaší sociální bublině v on-line světě.

Děkuji za jakoukoli podporu a těším se u dalšího dílu.