Hezký den, vítám vás u dalšího dílu seriálu Připravme se na Vánoce, jehož cílem je inspirovat k přemýšlení nad Biblí. Konkrétně nad texty, které se týkají příchodu Ježíše Krista na zem.
Včera jsem psal o mudrcích z východu, kteří se přišli poklonit do Jeruzaléma nově narozenému králi. Jejich slova znepokojila nejen Heroda, tehdejšího krále, ale celé město. Když byly kroky mudrců přesměrovány do Betléma, dostali od Heroda tento příkaz: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ (Mt 2,8 ČEP) Jenže mudrci se k Herodovi nevrátili, ale na pokyn ve snu se vytratili.
Jenže nebyli to jenom mudrci, kterým se něco zdálo. O dalším Josefově snu mluví dnešní text, kterým jsou verše 13 až 15 z 2. kapitoly Matoušova evangelia, které přečtu z Českého ekumenického překladu (ČEP):
Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘
A ještě přečtěme 2. žalm z téhož překladu:
Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Jedno české přísloví tvrdí, že „člověk míní, Pán Bůh mění“. Na rozdíl od jiných přísloví toto není citace verše z biblické knihy Přísloví, byť biblické přísloví, které budu zmiňovat zítra, klidně mohlo sloužit jako inspirace, ale spíše odkazuje na mnohé Boží zásahy, o kterých čteme v Bibli. Dnes jste četli o jednom z nich.
Když Herodes žádal mudrce, aby mu oznámili, kde je onen nově narozený král, lhal jim. On se mu nechtěl jít poklonit, ale chtěl ho zavčas odstranit. Herodes mínil, ale Bůh měnil. Promluvil k Josefovi ve snu a řekl mu, aby s Marií i dítětem uprchl ze země.
Znovu obdivuji Josefovu poslušnost, zkuste si představit, že jste Marie, matka malého Ježíše. Unavená, kruhy pod očima, konečně jste usnula po dalším nočním kojení a najednou vámi někdo třese. „Co mě budíš, Josefe, ses zbláznil? Víš kolik je hodin?“ vysoukáte ospale ze sebe a chce se vám Josefa zamordovat. Jenže Josef se na vás mile usměje a řekne: „Marie, balíme kufry a jdeme na výlet. Ještě teď v noci!“ Kulíte oči a přemýšlíte, zda laktační psychóza může postihnout i otce novorozenců. „Kam? Proč?“ Na víc se nezmůžete. „Do Egypta. Herodes chce zamordovat našeho malého.“ „Blázníš?“ vylétne z vás. „Ne, zase jsem viděl anděla ve snu.“ „Aha, tak to jdeme.“
Tohle v dnešním příběhu nemáme, ale klidně to tak nějak mohlo být. Tohle nebylo Josefovo první setkání s Božím andělem ve snu. Pokud jste četli devátý díl, tak v něm jsem psal o tom, jak Josef mínil propustit těhotnou Marii, ale Bůh jeho rozhodnutí změnil. Zjevil se mu ve snu a ujistil ho o tom, že má vše ve své ruce a že se Josef nemá bát vzít si Marii, i když čeká dítě, které není jeho. Tehdy se rozhodl Boha poslechnout, a i nyní jedná stejně – poslouchá Boha, a to rychle, bez žádných dlouhých okolků. On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta.
Bůh mluvil k Josefovi ve snu. Pokud jsme křesťané, jak nejčastěji mluví Bůh k nám? A jak na to reagujeme? Rozvažujeme dlouho, zda je to Boží hlas nebo ne? A když rozpoznáme, že ano, jsme ochotni rychle poslechnout, nebo to různě odkládáme, vytáčíme se?
Tolik jeden pohled na dnešní text. Tím druhým je Boží svrchovanost, o které mluví i druhý žalm. My lidé máme své plány, představy, ale mnoho věcí nemůžeme ovlivnit. Stačí špatné počasí, nemoc, nepříznivé okolnosti a plány se hroutí jako domeček z karet. Někdo kdysi řekl, že pokud chceme Boha pobavit, máme mu říct o svých plánech. Herodes měl plán, jak Bohu překazit jeho dílo, ale Bůh se jen zasmál a zařídil věci jinak. Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Je pro nás lidi výzvou, abychom si vzali k srdci slova druhého žalmu a přemýšleli o tom, zda plánujeme jen sami, bez ohledu na Boha a jeho záměry s námi a se světem nebo zda se ptáme Boha na jeho plány.
Žalmista však nejen mluví o Boží svrchovanosti, ale dává také praktické rady, jak žít. Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem.
Řekl bych, že většina z vás, čtenářů, nejste ani králové, ani soudcové země, ale věřím, že si tato slova můžeme vzít k srdci i my, ať už ve svých zaměstnáních prodáváme, uklízíme, učíme, programujeme, stavíme nebo něco montujeme. A tak čtěme a studujme Bibli, ptejme se Boha na to, co je pro něj důležité a dovolme mu, aby jeho pohled na věc formoval naše přemýšlení, náš životní styl. Zároveň služme Bohu a nežijme jen sami pro sebe nebo svou rodinu. Služme mu ne z donucení, ale s radostí a jásáním, s vděčností za to, co pro nás v Ježíši Kristu udělal. A přimkněme se k Synu, Ježíši, jak jsem o tom již v několika dílech psal. Vždyť on přišel na zem právě kvůli nám, aby nás smířil s Bohem. Pokud přijmeme Ježíše za svého Zachránce, Spasitele a Pána, pak před Bohem nemusíme utíkat, ale můžeme za všech okolností, se všemi starostmi a trápeními, ale i s radostnými věcmi utíkat k Boha. A jak říká žalmista, tehdy bude náš život stát za to. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Přeji nám všem, aby se nám dařilo takto žít. A přál bych si, aby nám z Boží milosti vládli na všech úrovních takoví lidé, kteří budou respektovat právo, spravedlnost a budou žít s vědomím, že za své činy se jednou budou zodpovídat, a proto si nemohou dělat co chtějí. Apoštol Pavel napsal: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (1Tm 2,1-2 ČEP)
A tak vás chci vybídnout, pokud jste křesťané, abyste po skončení tohoto podcastu věnovali chvíli modlitbám za všechny autority v naší zemi, ať už v práci, škole, obci, kraji, vládě, parlamentu, senátu či na hradě.
Dnešní díl je u konce. Jsem rád, že jste vydrželi číst až sem a jako vždy budu rád, pokud o tomto seriálu dáte vědět lidem ve vašem okolí.
Těším se zase zítra, kdy budu psát o tom, co následovalo po nočním útěku Josefa a jeho rodiny.