Hezký den. Vítám vás u dalšího dílu seriálu Připravme se na Vánoce. V tomto seriálu se věnuji přemýšlením nad několika texty z Bible, které se týkají příchodu Ježíše na svět.

Ve včerejší epizodě o tom, jak anděl zvěstoval pastýřům narození Spasitele, jsem pominul následující větu: Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. (l 2,20 ČEP) Pominul jsem ji záměrně, neboť ona nabývá většího významu v kontextu dnešního textu, který popisuje to, co se událo poté.

Budu pokračovat ve čtení 2. kapitoly Lukášova evangelia, verše 15-20, v Českém ekumenickém překladu (ČEP):

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Zkuste si představit, že jste pastýřem v Betlémě okolo přelomu letopočtu a vám a vašim kolegům se zjeví anděl a zvěstuje vám radostnou zprávu – narodil se vám Spasitel, Kristus Pán. A to ne někde daleko, za devatero horami a devatero řekami, ale právě v Betlémě, městě Davidově, tedy co by i ovečka za den došla. Co byste dělali? Obzvlášť v případě, že vám anděl prozradí znamení: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. Šli byste se podívat?

Pastýři šli, protože rozpoznali pobídku skrytou ve formulaci andělské zvěsti: „Naleznete děťátko.“ Anděl neříká žádné: „Pokud byste se tam náhodou šli podívat, poznáte to tak, že tam bude dítě ovinuté v plenčičkách a ležící v jesličkách.“ Místo toho říká: „Naleznete děťátko.“ Prostě jasná výzva – jděte a přesvědčte se sami. Je skvělé, že pastýři si řekli, že půjdou a přesvědčí se na vlastní oči.

Bůh k nám i dnes mluví různými způsoby. Někdy zcela jasně a konkrétně, jindy spíše náznakem. Jak reagujeme, když poznáme, co Bůh chce? Poslechneme a pustíme se do toho? Nebo to odsouváme, vymlouváme se atd.? Přeji nám všem, abychom se dokázali podobně jako pastýři sebrat a jít. Pastýři riskovali, že nechají stáda méně chráněna, nebo dokonce úplně nechráněna, pokud se vydali na cestu všichni. Kéž i my jsme ochotni něco obětovat ve prospěch naplňování Božího povolání.

Pastýři tedy vyrazili a nebyli zklamáni. Opravdu našli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Myslím, že pro novopečené rodiče to muselo být pořádné překvapení. Marie ještě odpočívala po porodu, asi si oba dělali starosti s nepříliš hygienickým prostředím, ve kterém se Ježíšovo narození odehrálo a do toho všeho nečekaná návštěva. Pastýři v pracovním oděvu, jdoucí přímo z pastviny. Jenže na úvahy o vhodnosti návštěvy u prvorodičky nebylo moc času. Pastýři hned pověděli, proč tam jsou a co se o malém Ježíšovi dozvěděli.

Tři díly zpátky jsem psal o Josefovi a jeho rozhodnutí potají propustit Marii, které změnil na základě snu, ve kterém k němu promluvil Bůh. Oceňoval jsem na Josefovi právě to, že byl ochoten hodně riskovat, a to vlastně jen na základě snu. Myslím, že pro Josefa musela být návštěva pastýřů potvrzením o tom, že se rozhodl správně. Bůh promluvil nejen k Marii, k němu, ale také k úplně cizím pastýřům a všem zvěstoval to samé, byť jinými slovy – syn, který se právě narodil, je výjimečný. A jakkoli se to může zdát divné, tak celé je to v Boží režii. Jak úžasné povzbuzení pro Josefa i Marii!

Pastýři přišli, viděli a když odcházeli, tak chválili Boha za to, že se jeho slovo zvěstované skrze anděla opravdu naplnilo. Radost pro všechny lidi! I pro ně, přehlížené pastýře!

Pastýři odcházejí, situace se uklidňuje a Marie o všech těch věcech přemýšlí. Možná rozvažovala i nad textem z 9. kapitoly proroka Izajáše, kde je napsáno:

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Iz 9,5-6 ČEP)

Zkusme být podobni Marii a rozvažujme nad Božím slovem.

Již dávno Bůh zaslíbil, že jednou se narodí někdo výjimečný. Ten, kdo bude kralovat až navěky. Cože to vlastně říkal před zhruba devíti měsíci anděl Marii?

Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. (L 1,31-33 ČEP)

Pokoj bez konce. Království bez konce. Království až navěky. Trůn Davidův. Jiná slova, ale přesto velmi podobná. Je Ježíš ten, kdo naplňuje toto dávné proroctví? Proč si přejeme radostné a pokojné Vánoce? Jen tak z tradice? Nebo proto, že na zem přišel Vládce pokoje?

Já věřím, že Ježíš je oním vládcem pokoje, divuplným rádcem, Božským bohatýrem, otcem věčnosti. A přeji nám všem, abychom v tomto čase prožívali Boží pokoj a také radost. Ať již z maličkostí všedních dní, ale také z toho, že Bůh nás má rád a udělal vše proto, abychom mohli být s ním.

Jsme na konci dnešního dílu. Budu rád, když nad vánočním příběhem budete znova přemýšlet a když se podělíte s druhými o tom, k čemu dojdete. A nezapomeňte, jako vždy, dát druhým vědět i o tomto seriálu, aby i oni mohli rozvažovat nad tím, kdo se to vlastně kdysi dávno v Betlémě narodil. Děkuji a těším se zase příště.