Hezký den, jsem rád, že čtete další díl seriálu Připravme se na Vánoce. Smyslem tohoto seriálu je povzbudit vás, čtenáře, k vlastnímu přemýšlení nad Biblí a dobrému využití předvánočního času.

V minulé epizodě jsem psal o Zachariášově proroctví, které pronesl po narození svého syna Jana. Dnes se přesouváme o mnoho let dopředu, kdy se toto proroctví začalo naplňovat a Jan začal svou službu.

Dnes nás čekají dva oddíly, prvních šest veršů ze 3. kapitoly Lukášova evangelia a verše 19 – 42 z 1. kapitoly evangelia podle Jana, vždy z Českého ekumenického překladu (ČEP).

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.‘

Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“

V předchozích epizodách jsem psal o tom, že Janovo početí a narození nebylo úplně typické. I jeho život se trochu vymykal normálu, neboť včerejší text končil slovy o tom, že Jan žil na poušti. A právě na poušti Bůh Jana oslovil. Nevíme, co přesně Jan prožil, ale víme, že ho to vedlo k aktivní službě Bohu. Začal procházet krajinou a vybízel lidi k pokání a ke křtu na odpuštění hříchů.

Janova služba neunikla pozornosti náboženských představitelů té doby, kteří se vydali posvítit si na něho hezky zblízka. „Kdo jsi?“ Otázka, na kterou musel odpovídat nejen Jan, ale na kterou potřebujeme znát odpověď my všichni. Jan si je jasně vědom toho, kým je a kým není. Ví, že není mnoha lidmi toužebně očekávaný Mesiáš, Zachránce, ale „jen“ jeho předchůdce. Zná svůj úkol – povzbudit lidi k tomu, aby se odvrátili od sebe samých, od zlých věcí a zaměřili se na Boha. A to ne proto, aby se Jan mohl pochválit, jak to dobře udělal, ale proto, aby lidé dokázali rozpoznat přicházejícího Mesiáše.

Jan věděl kým je a kým není. Co my? Známe svou vlastního hodnotu? Od čeho ji odvozujeme? Od toho, co jsme v životě dokázali nebo od toho, co o nás řekl Bůh a co kvůli nám udělal? Víme, jaké je naše životní poslání? Pokud jsme křesťané, víme, k čemu nás Bůh volá? Zamysleme se o tomto adventu i nad těmito věcmi.

Janovým posláním bylo ukázat na přicházejícího Mesiáše. Je zajímavé, že podle všeho Jan ze začátku nevěděl, že oním Mesiášem je jeho vlastní bratranec Ježíš, neboť dvakrát říká: Já jsem nevěděl, kdo to je. Nicméně Bůh Janovi zjevuje, že právě Ježíš je Boží syn, Boží beránek. A Jan si to nenechává pro sebe, byť tím riskuje, že lidé se začnou více zajímat o Ježíše než o něho samého. A to se také stalo, jak jsme dnes četli.

Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.

Jan splnil svůj úkol. Ukázal na přicházejícího Mesiáše a musel se smířit s tím, když lidé dají přednost Ježíši před ním samotným. Už jsem dnes mluvil o tom, že Jan znal svůj úkol a věděl kým je, a tak ho to netrápilo, jak dosvědčují i jeho slova zapsaná ve 3. kapitole Janova evangelia: „On musí růst, já však se menšit.“ (J 3,30, ČEP)

Jan představuje Ježíše jako Božího syna, Beránka Božího. Beránek se ve starém Izraeli používal jako obětní zvíře, mimo jiné i jako oběť za hřích. A tak již zde vidíme náznak toho, proč Ježíš, Boží syn, přišel na svět. Přišel proto, aby zemřel za naše hříchy, aby nás od nich očistil.

Když teď už bývalí Janovi učedníci vyjádřili zájem dozvědět se, kde Ježíš bydlí, uslyšeli slova pozvání: „Pojďte a uvidíte!“ Oni šli, zůstali nějaký čas u Ježíše a pak o něm šli povědět dalším, protože rozpoznali, že Ježíš je hoden následování.

Skvělá zpráva je, že ono krásné Ježíšovo pozvání: Pojďte a uvidíte! neplatilo jen kdysi dávno, ale platí i dnes pro každého z nás! Vydali jste se za Ježíšem, abyste ho poznali zblízka? Pokud ne, využijte tento adventní čas a vykročte za ním.

V závěru dnešního textu čteme o učedníkovi jménem Ondřej. O Ondřejovi toho moc nevíme, ale byl to právě on, kdo k Ježíši přivedl svého bratra Šimona, pozdějšího apoštola Petra. Toho apoštola Petra, který byl u mnoha klíčových událostí první církve.

Inspirujme se Ondřejem a povězme i my o letošním adventu někomu o Ježíši. Můžeme to učinit třeba sdílením tohoto seriálu s výzvou, aby si lidé posvítili na Ježíše sami, aby sami zkoumali, kým je Ježíš a co pro ně učinil. Jsem rád, že jste vydrželi číst až do konce a těším se u dalšího dílu.