Hezký den, vítejte u dalšího dílu seriálu Připravme se na Vánoce. Tímto seriálem vás chci povzbudit k rozmýšlení nad některými biblickými texty, které souvisejí s Ježíšovým příchodem na svět, který si připomínáme právě o Vánocích.

V minulém díle jsme se zabývali počátkem služby Jana Křtitele, jehož úkolem bylo ukazovat lidem na Ježíše. Nyní se vracíme o nějaká ta desetiletí nazpět do Nazaretu a naši pozornost přesuneme od Jana Křtitele na Ježíše, respektive jeho matku. Budu číst text z 1. kapitoly Lukášova evangelia, od 26. do 38. verše, a to v Českém ekumenickém překladu (ČEP).

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

Představte si, že se věnujete své vlastní práci a najednou vás někdo pozdraví. Pozvednete zrak a on to anděl! Sám nevím, co bych si v takové chvíli myslel, co bych udělal, nebo zda bych vůbec rozpoznal, že je to anděl.

Marii se to stalo a pozdrav, který uslyšela, nebyl ani „dobrý den“, na který jsme zvyklí tady v Česku, ani „šalom“, které bychom mohli zachytit mezi Židy. „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Není se co divit, že ona uvažovala nad tím, co ten pozdrav znamená. Přát někomu zdraví? To občas děláme i v našich zeměpisných šířkách. Žehnat někomu Boží blízkostí? To už tak moc ne. Ale „milostí zahrnutá“? To je silné kafe.

Maria uvažovala nad tím zvláštním pozdravem, a to mě inspiruje k otázce, zda a jak moc uvažujeme nad Božím slovem my? Rozvažuješ, milý čtenáři, sám nad texty, o kterých mluvím, nebo se spokojíš s tím, že si poslechneš mé postřehy?

Jestli byl pozdrav silné kafe, tak to, co následovalo, bylo jako valašská slivovice. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Tohle dokáže člověku vyrazit dech! Ještě že tomu předcházelo slovo povzbuzení: „Neboj se!“ Bůh ví o našich obavách, straších a chce nám dát odvahu nejen ke všemu, do čeho nás povolává, ale i pro zvládání situací, které nás v životě potkají.

Anděl Marii dvakrát řekl, že našla milost u Boha. Jenže ta milost se projevila trochu jinak, než bychom možná čekali. Místo prosperity, zdraví, požehnané služby, šťastného manželství s Josefem jí zvěstuje, že bude v tom. Ač je ještě panna, která žije s Josefem v předmanželské čistotě, tak že otěhotní a porodí syna jménem Ježíš. Trochu zvláštní milost – celý život žít v podezření, že se s někým spustila a navíc sledovat, jak její syn později zahodí poctivou živnost a dá se na život potulného kazatele, navíc takového, který proti sobě popudí náboženské elity!

K tomuto údělu povolal Bůh Marii.

Nevolá i vás dnes Bůh k něčemu? Abyste k němu přišli blíž? Nebo do něčeho, co byste si sami spíše nevybrali, co vás něco bude stát, ale co bude sloužit k Boží slávě? Bereme možnost Bohu sloužit, dávat na jeho dílo atd. jako milost?

Pokud jste četli druhý díl tohoto seriálu, ve kterém jsem přemýšlel nad momentem, ve kterém se Zachariáš dozvěděl podobnou zprávu, tak jste si jistě povšimli několika podobností, ale i rozdílů.

V obou případech přichází anděl Gabriel, aby oznámil narození syna lidem, kteří takovou zprávu nečekali.

Bůh řekl Zachariášovi, že jejich syn se bude jmenovat Jan. Marii to, že se dítě bude jmenovat Ježíš.

Bůh skrze anděla ukázal na úkol, který budou oba mít. Jan byl povolán být předchůdcem Mesiáše, Ježíš k věčnému kralování.

Jak Zachariáš, tak Marie se ptají, jak se to může stát? Neboť Zachariáš byl už příliš starý, Marie je ještě příliš mladá a ví, že ke zplození dítěte jsou potřeba dva.

Oba kladou andělovi otázku, ale dočkají se jiné reakce. Zachariáš oněmí, ale Marie nikoli. Proč?

Věřím, že odpověď je v souladu s tím, co čteme ve 12. kapitole Lukášova evangelia: Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (L 12,48 ČEP) Zachariáš byl starý kněz, který už měl Boha dobře znát a měl vědět, že Bůh má moc konat zázraky.

Neboť právě o Boží moci mluví anděl ve své odpovědi Marii, když řekl, že jako stará neplodná Alžběta zázračně otěhotněla, tak i ona otěhotní, protože Bůh je mocný a není ničím omezen.

Marie Boží slovo poslané skrze anděla i odpověď na svou otázku přijala. Jak reagujeme na to, když nás Bůh osloví, ať už skrze Bibli, kázání, rozhovor nebo nějaké nadpřirozené zjevení?

Přeji nám všem, abychom i my správně reagovali na to, když nás Bůh k něčemu zavolá.

Jsme na konci dnešního dílu, děkuji že jste dočetli až tady a budu moc rád, když se o tento díl, nebo některou myšlenku, která vás oslovila, podělíte s někým dalším.